Na úvod bych asi měla říct, že „vykradla“ je myšleno pouze obrazně, protože osobně pana Latimera neznám (a navíc už pravděpodobně nežije, budiž mu země lehká) a jestli něco opravdu nedělám, tak jsou to krádeže. Ale nebojte, ke všemu se dostaneme.
Kdo to je a proč se o něm vůbec bavíme?
Možná jste tu fotku už někde viděli. Starší pán, brýle, usmívá se do objektivu a jinak moc nevíme, protože zbytek těla mu zakrývá obrovský demižon. Ne, tohle není Láďa, alkoholik odvedle, toto je pan Latimer. A v demižonu není pálenka, ale rostliny.
Příběh pana Latimera se v detailech zdroj od zdroje liší, takže vám ho převyprávím podle toho, na čem se všechny shodly (i když je to nejspíš tím, že se jejich tvůrci navzájem ehm… „inspirovali“). Takže; pan Latimer se prostě na Velikonoce roku 1960 rozhodl, že do toho prázdného demižonu, který se mu doma už nějakou dobu povaluje, zkusí strčit malou rostlinu (konkrétně poděnku, kdybychom tu měli nějaké zapálené přírodovědce), aby viděl, co se s ní stane… Trochu zvláštní, uznávám, na druhou stranu si myslím, že lidé o Velikonocích prováděli i horší věci (třeba někoho ukřižovali a tak).
Ale nemůžu si odpustit poznámku, že pan Latimer ty svátky vzal asi taky trochu moc vážně, když se rozhodl hrát si na Stvořitele místo toho, aby si dal třeba šlofíka nebo popil s kamarády nebo co pánové v jeho věku o Velikonocích dělávají… Nicméně kdo jsem já, abych soudila (ano, je to jenom fráze, protože já pořád někoho soudím, ale tentokrát to myslím vážně), jelikož i některá moje životní rozhodnutí jsou přinejmenším diskutabilní.
Na fotografii vypadá jako takový milý děda, že?
Tak si pojďme ještě říct, že dle dostupných zdrojů ten jeho demižon původně sloužil ke skladování kyseliny sírové. A pan Latimer byl… elektroinženýr?! 🤨 Jako já nejsem žádný vědátor, ale nemyslím si, že by elektroinženýr potřeboval k výkonu svého povolání kyselinu. Můžeme tedy doufat, že demižon jen od někoho dostal (proč sakra?) a bylo mu zkrátka blbé takový dárek odmítnout. Jé, velká skleněná nádoba. A prázdná? Super, to jsem si vždycky přál.
Možná byl pan Latimer taky jen obyčejný domácí kutil, který chtěl z poděnky a kyseliny (já vím, jak to vypadá, ale řekli jsme si, že to byl elektroinženýr, ne botanik) stvořit nějaké monstrum či co. Nebo ho už omrzela manželka a tak si chtěl vypěstovat milenku. Představte si jeho zklamání, když mu místo šťabajzny à la Posion Ivy vyrostlo takové… křoví.
Tak dál.
Pak si pan Latimer zřejmě našel nějaký jiný koníček, protože demižon dal pod schody a otevřel ho (údajně) až po 12 letech. Nalil do něj trochu vody, čímž veškerá péče skončila a od té doby nechal demižon žít svým životem. Doslova.
Nicméně ruku do ohně za to samozřejmě nikdo nedá, protože vycházíme pouze z informací, které tenhle pán sám vypustil do světa. Takže klidně mohl celou dobu kecat a my mu to žereme ještě v roce 2026. Ale co už.
V každém případě – dle svých slov – se o terárium v podstatě vůbec nestaral, jenom pozoroval, jak se poděnka v demižonu rozrůstá v malý prales a postupem času si tvoří svoje vlastní klima. Jak je spokojená a nikoho a nic nepotřebuje. Tomu já říkám self-sufficiency at its best.
Jak to celé dopadlo?
Terárium vydrželo pod schody celkem 27 let, než se Latimerovi odstěhovali. Bohužel jsem se nikde nedočetla, jestli se demižonek stěhoval s nimi nebo ho v tom domě nechali jako věcné břemeno novým majitelům.
Pan Latimer kdysi v rozhovoru pro Daily Mail uvedl, že by ho chtěl jednou darovat dětem (wow, to ses teda předal, fakt díky, táto)
Jakoby nevíme
…nebo Královské zahradnické společnosti. Jenže to vypadá, že si terárium nakonec spíš vzal hrobu, protože tady všechny stopy (a zároveň i náš příběh) končí. Ale třeba starý pán stále žije, protože mu to s tou Poison Ivy nakonec přece jen vyšlo (a poděnka byla celou dobu jen zástěrka), ona ho napustila nějakým bio eko lektvarem a žili šťastně (i s tím demižonem samozřejmě), ale ne do smrti, protože to se jim díky těm rostlinným dryjákům a biohackingu nikdy nestane (kam se hrabe Bryan Johnson).
Jak se stát panem Latimerem
(ano, tady se konečně dostáváme k tomu, jak si vyrobit to terárko)
Pokud čekáte, že vám poradím, jak se stát elektroinženýrem nebo jak si vypěstovat novou partnerku, tak ne. Sorry.
My si totiž povíme, jak vyrobit rostlinné terárium, i když toho wow efektu, který se podařil panu Latimerovi už nejspíš nedosáhneme. No, nevadí. Experiment je to i tak zajímavý a navíc velice jednoduchý. A protože se blíží Velikonoce, možná i ten prázdný demižonek bude 🙌
Pokud toho tolik nevypijete, vystačíte si i s větší lahví (ideálně takovou, která má širší hrdlo, jinak tam veškerý obsah budete muset ládovat pinzetou a provizorním trychtýřkem, což je dost opruz) nebo zavařovačkou. A ne že hned poletíte do Pepca utrácet za nějaké fancy designové sklenice. Jen si pěkně najděte něco doma, tady jste na bio eko blogu.
Konečně jdeme na to
Nutno říct, že pan Latimer se s tím moc nepáral, prostě zasadil rostlinku do demižonu a vyčkával, co bude. Jenže, v 60. létech byli lidé drsní a odvážní. Jako dárky si dávali demižony s kyselinou a prováděli testy na rostlinách. Od té doby jsme jako společnost hodně pokročili; jsme labilnější, křehčí a méně odolní, tak se radši pojistíme a narveme do té sklenice x dalších věcí, abychom si zajistili, že náš projekt skončí happyendem.
Co potřebujeme?
- skleněnou nádobu s víčkem
- písek (jako podklad kamínky a základní vrstvu)
- kamínky větší (na drenáž)
- kamínky menší nebo štěrk (na zasypání mezer mezi většími kamínky)
- kousek geotextilie (aby substrát nepropadával ke kamínkům) a něco na její zatížení (třeba další kamínky)
- aktivní uhlí (aby nám tam všechno neshnilo – jo a bavíme se o uhlí do substrátu, to živočišné si nechte v lékárničce)
- substrát (abychom ty rostliny měli do čeho zasadit)
- rostliny (jinak by to nebylo rostlinné terárium)
- a můžeme přidat i menší dekorace a/nebo přírodniny, abychom si to udělali hezký
Kde to seženeme?
Žijeme v krásné době, takže si můžeme koupit prakticky cokoliv (a kohokoliv), materiál do našeho projektu nevyjímaje. Nooo, a vlastně i hotové terárium, ale to asi nechme být. Hobbymarket je jistota, ale i v zahradnictví (rostliny, substrát, textilie) nebo akvaristice (kamínky, písek) seženeme vše potřebné. Ale protože ta krásná doba znamená i neustále rostoucí náklady na život (nebo si sem dosaďte to, co vás aktuálně štve, ať trochu upustíme páru), zkusíme nejdřív zapátrat doma a v blízkém okolí a třeba se nám podaří získat něco low cost a zároveň (z)upcyklovat, přispět k zero waste a tak dále (víc cizích pojmů k tomuto tématu mě teď nenapadá).
Možná máte kamaráda, který sbírá pokojovky rád se s vámi o ně podělí, či kolegyni vášnivou zahrádkářku (vlastně nemusí být ani vášnivá, hlavně když dá něco zadarmo). Zkrátka, než vyrazíte utrácet, vytěžte svoje přátele a příbuzné, to je vždycky dobrý nápad.
A teď pozor…
Taky se můžete vypravit ven a něco si tam ulovit (obrazně řečeno samozřejmě), nicméně je potřeba zdůraznit, že nejsme idioti (že ne?) a kvůli „udělej si sám“ nedrancujeme přírodu. Takže žádné odlupování kůry ze stromu, vytrhávání lánů mechu, lámání větví atd. Zato kamínek sebraný z pole nebo ulita (hlavně se ujistěte, že je fakt prázdná!), kterou si přinesete z lesa, určitě zhroucení ekosystému nezpůsobí.
Příklad ze života = kde jsem těžila já
A abych nepsala jen strohé poučky s tím, co máte a nemáte dělat, půjdu příkladem a řeknu vám, kde jsem ke všemu potřebnému přišla já. Nejdřív jsem vytěžila želvu – písek totiž používám jako součást substrátu do terária; a pak samu sebe – pro kamínky, štěrk a kousek mechu jsem vyrazila na zahradu a textilii a substrát mám běžně doma (to je pouhé konstatování, ne flex). A tak jediné, co jsem musel koupit, bylo aktivní uhlí a rostliny.
Po shlédnutí několika videí na youtube (jo, ten popis od pana Latimera mi přišel přece jen trochu vágní a jak už jsem uvedla v předchozí části – taky mohl celou dobu kecat) jsem se rozhodla pro fitónii. Jednak byla právě do rostlinných terárií často doporučována, na rozdíl od jiných zelenáčů je docela levná a zřejmě teď asi i dost frčí, protože jsem na ni narazila prakticky v každé prodejně s rostlinami.
K fitonii jsem přidala mini odrůdu monstery (ale ta mi asi za dva týdny chcípla, takže o ní nechci moc mluvit, nicméně byla moc pěkná v tom teráriu 🥹), nějaké přírodniny (prázdnou šnečí ulitu, klacík, kamínky) a pár minerálů, které se mi povalovaly doma a dodaly celému aranžmá příjemný ezo punc.
A co teď s tím?
Podívej se na obrázek níže (zabralo mi fůru času ho vytvořit, tak ne, že ho přeskočíš) a jeď podle něj. Všechno tam nasyp, trochu udusej a nezapomeň, že se rostliny budou rozrůstat, tak jim nech trochu prostoru. A než sklenici/demižon/lahev zavřeš, svůj výtvor trochu zalij. Ale s mírou, nemusí ti to tam plavat jako Noemova archa.
Pak už terárium zavři, umísti třeba na parapet (radši ne na jižní stranu, jinak hrozí, že se ti ta Poison Ivy v létě usmaží) nebo jiné světlejší místo a už jen pozoruj (=nezalévej, neotvírej, nevrtej se v tom). Případně začni vymýšlet historku pro média, až se tvoje terárium proslaví stejně jako demižonek pana L.
Poučky a tipy na závěr
- Nezapomeň, že vlivem vlhkosti a působením různých mikroorganismů se dekorace ve tvém teráriu mohou postupem času poškodit nebo znehodnotit. Takže ukládat si tam sbírku cenných mincí není úplně dobrý nápad.
- Pokud k rostlinám přidáš i nějakou přírodninu (např. šišku) počítej s tím, že tam nevydrží navěky. Dříve či později se začne rozkládat a půjde do kytek.
- V případě, že jsi citlivý estét nebo trpíš nějakou formou OCD, připrav se na to, že terárium nebude vypadat pořád stejně. Něco se rozroste, něco možná umře, materiál si časem sesedne a tak dále.
Dobrá zpráva je, že pokud se ti v terárku něco podělá, vždycky to můžeš napravit nebo začít úplně od znova. Tak s chutí do toho. Nebo i bez chuti, to je fuk.
Tak čau!