From zero to hero

Ale než všichni zahyneme tou příšernou, bolestivou a určitě velmi pomalou smrtí (pokud jste chtěli začít prosit boha o pomoc, nemusíte se namáhat, protože už je na to stejně pozdě, damage has been done, tak zdár), povíme si, jak k tomuto úžasnému objevu došlo. Městská policie v Plzni dostala oznámení, že se v lesoparku jedné nejmenované části města pohybuje nějaký starý pán a rozhazuje tam odpadky. Když strážníci dědu vypátrali, na otázku, co dělá (protože policisté životnímu prostředí asi taky moc nerozumí, jinak by se tak blbě neptali a místo toho přiložili ruku k dílu, aby stařík ještě stihl nakrmit kachny plesnivým chlebíkem), se jim dostalo odpovědi, že hnojí stromy.

A protože dotázaným byl 72 letý občan, nezbývá, než mu věřit. Jelikož úplně všichni staří lidé jsou přece hodní, pravdomluvní, mají fůru životních zkušeností a hlavně oplývají nekonečnou moudrostí – musí se tedy za všech okolností poslouchat. A je skvělé, když zůstávají aktivní i ve svém věku, stejně jako tady ten náš plzeňský David Attenborough. Místo toho, aby trávil svůj volný čas sezením u televize nebo zaškrtáváním slev v letácích, on přírodě doopravdy pomáhá. Na rozdíl od vás, ekoteroristů, kteří chodí do lesa uklízet. Styďte se.

Nutno dodat, že nevaříme z vody, máme totiž důkazy, že pánovi plán na záchranu planety vychází (nebo spíš vycházel, dokud ho nějaká sketa nenaprášila úřadům). Podle svých slov hnojení provádí už asi půl roku a ty stromy, které tam rostou desítky let, pořád stojí a nevypadají, že by se chystaly na onen svět (ne jako my, že). Takových výzkumů, studií a let strávených bádáním a ony nakonec nejlépe fungují obaly od sušenek, použité kapesníky a další mňamky z domácnosti. Něco mi říká, že ve vědeckých kruzích začnou padat hlavy.

Poděkování

Nechte mě vyjádřit obrovskou vděčnost za to, že se mezi námi pořád najdou lidé, kteří o podpoře životního prostředí nejen mluví, ale také konají. O tom jsme se koneckonců přesvědčili i my, dobrovolníci již zmíněné akce Ukliďme Česko. V naší lokalitě totiž nějaký dobrodinec vyhodil odpadky rovnou zabalené v jednom pytli, čímž nám ušetřil spoustu práce . Jistě, kdybychom věděli to, co víme dnes, pytel bychom naopak otevřeli a jeho obsah pečlivě rozházeli po lese, aby stromečky pěkně prospívaly.

A když už jsme u těch pochval, neměli bychom zapomínat ani na sociální přesah. Z toho co jsme našli by si jeden zvládl vybavit malou garsonku a sestavit několik slušivých outfitů (hlavně pokud má rád styl á la Pavol Habera v devadesátkách). Někteří „dárci“ dokonce mysleli i na náš pitný režim a nechali nám v lese pár lahví. Plných. Asi si zjistili, kdy úklid probíhá a rozhodli se nás takto podpořit. Boží.

Teď vážně.

Lidi, nebuďte dementi. Už ve školce jsme se přece učili rozeznávat předměty a házet je do správného chlívečku podle tvaru, tak to pojďme zužitkovat. Jak se říká „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Docela by mě zajímalo, co se dělalo s dětmi ve školce před 70 lety, kam chodil ten náš „hnojič“.

A ano, jako vyspělá moderní společnost víme, že je potřeba podporovat slabší a znevýhodněné občany, brát na ně ohledy a nesoudit je příliš rychle. Třeba tenhle dědula, který si plete les s popelnicí, je opravdu jenom zmatený nebo má stařeckou demenci a můžeme být rádi, že z toho lesa pokaždé trefí domů a neskončí jako bába pod kořenem. Nebo dědek pod lavičkou. Mimochodem, to se stalo také v Plzni. Náhoda? Nemyslím si.

Prevence? Zbytečný.

Všichni sice víme, že nejdůležitější je prevence. Jenže… Fakt si myslíte, že blbečkům, kteří jsou schopni vyhazovat odpad všude, jen ne do nádob tomu určených, má smysl něco vysvětlovat? Pokud je vaše odpověď ano, tak jste buď nenapravitelný optimista nebo možná taky trochu blbeček, ale to nevadí, já vám ráda odpovím: NE. Snažit se cokoliv objasnit takovým lidem je naprostá ztráta času a zbytečně vynaložená energie, kterou byste mohli věnovat smysluplnějším věcem (třeba čtení mých článků). Některé věci se zkrátka (a bohužel) musí dělat stále dokola, a tak je nejjednodušší přijmout je jako fakt. Podobně byste totiž mohli řešit, jestli má cenu:

• umývat nádobí, protože se zase zašpiní
• kupovat jídlo, protože ho beztak sníte
• hledat si partnera/ku, protože se stejně jednou rozejdete (nebojte, to se zrovna vás a vašeho vztahu určitě netýká, heh)

A tak dál.

Hm, tak to už můžeme rovnou zabalit. Pojďme si lehnout na zem a čekat na smrt. Nebo ne?!

A když jsme u toho konce, položme si další otázku – proč řešit odpadky, když se lidstvo řítí do záhuby, hrozí nám třetí světová válka a máslo je drahý? No, asi mimo jiné pro to, že než k tomu konci dospějeme, nechceme žít ve sračkách. Nebo pokud vy ano, tak jakoby gud for jů, ale já ne, takže se po sobě laskavě naučte uklízet. Díky moc.

Nebo jinak. Přestaňme věnovat tolik pozornosti věcem, které nedokážeme ovlivnit a pojďme se raději soustředit na to, co můžeme změnit. Pokud jste netrpělivě čekali na hlubokou myšlenku, je to tahle. Víc už jich nebude. Tak enjoy.

Wake up call

„Ale Zuzko, oni po sobě taky neuklízejí, tak proč bych měl/a já?“ Tak sakra, kolik ti je, pět? Zavři ten Instáč a jdi něco dělat. Nikdo neříká, že musíte jet hned do Ugandy zachraňovat gorily, odpíchněte se třeba od toho, že na příští procházce seberete pár odpadků a správně je roztřídíte.

Hlavně se přestaňte vymlouvat na málo času, nedostatek energie, přepracovanost, úplněk a tak dále. A děti mi sem už vůbec netahejte. Pokud jste se rozhodli rozmnožovat, vy byste měli být ti, kteří půjdou makat jako první; přece nechcete, aby se vaši potomci brodili ve vašich šitech. Oni těch svých budou mít i tak dost.

Tak čau!

P. S. Když už jsme u toho instáče, tady je ten můj