From zero to hero

Ale než všichni zahyneme tou příšernou, bolestivou a určitě velmi pomalou smrtí (pokud jste chtěli začít prosit boha o pomoc, nemusíte se namáhat, protože už je na to stejně pozdě, damage has been done, tak zdár), povíme si, jak k tomuto úžasnému objevu došlo. Městská policie v Plzni dostala oznámení, že se v lesoparku jedné nejmenované části města pohybuje nějaký starý pán a rozhazuje tam odpadky. Když strážníci dědu vypátrali, na otázku, co dělá (protože policisté životnímu prostředí asi taky moc nerozumí, jinak by se tak blbě neptali a místo toho přiložili ruku k dílu, aby stařík ještě stihl nakrmit kachny plesnivým chlebíkem), se jim dostalo odpovědi, že hnojí stromy.

A protože dotázaným byl 72 letý občan, nezbývá, než mu věřit. Jelikož úplně všichni staří lidé jsou přece hodní, pravdomluvní, mají fůru životních zkušeností a hlavně oplývají nekonečnou moudrostí – musí se tedy za všech okolností poslouchat. A je skvělé, když zůstávají aktivní i ve svém věku, stejně jako tady ten náš plzeňský David Attenborough. Místo toho, aby trávil svůj volný čas sezením u televize nebo zaškrtáváním slev v letácích, on přírodě doopravdy pomáhá. Na rozdíl od vás, ekoteroristů, kteří chodí do lesa uklízet. Styďte se.

Nutno dodat, že nevaříme z vody, máme totiž důkazy, že pánovi plán na záchranu planety vychází (nebo spíš vycházel, dokud ho nějaká sketa nenaprášila úřadům). Podle svých slov hnojení provádí už asi půl roku a ty stromy, které tam rostou desítky let, pořád stojí a nevypadají, že by se chystaly na onen svět (ne jako my, že). Takových výzkumů, studií a let strávených bádáním a ony nakonec nejlépe fungují obaly od sušenek, použité kapesníky a další mňamky z domácnosti. Něco mi říká, že ve vědeckých kruzích začnou padat hlavy.

Poděkování

Nechte mě vyjádřit obrovskou vděčnost za to, že se mezi námi pořád najdou lidé, kteří o podpoře životního prostředí nejen mluví, ale také konají. O tom jsme se koneckonců přesvědčili i my, dobrovolníci již zmíněné akce Ukliďme Česko. V naší lokalitě totiž nějaký dobrodinec vyhodil odpadky rovnou zabalené v jednom pytli, čímž nám ušetřil spoustu práce . Jistě, kdybychom věděli to, co víme dnes, pytel bychom naopak otevřeli a jeho obsah pečlivě rozházeli po lese, aby stromečky pěkně prospívaly.

A když už jsme u těch pochval, neměli bychom zapomínat ani na sociální přesah. Z toho co jsme našli by si jeden zvládl vybavit malou garsonku a sestavit několik slušivých outfitů (hlavně pokud má rád styl á la Pavol Habera v devadesátkách). Někteří „dárci“ dokonce mysleli i na náš pitný režim a nechali nám v lese pár lahví. Plných. Asi si zjistili, kdy úklid probíhá a rozhodli se nás takto podpořit. Boží.

Teď vážně.

Lidi, nebuďte dementi. Už ve školce jsme se přece učili rozeznávat předměty a házet je do správného chlívečku podle tvaru, tak to pojďme zužitkovat. Jak se říká „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Docela by mě zajímalo, co se dělalo s dětmi ve školce před 70 lety, kam chodil ten náš „hnojič“.

A ano, jako vyspělá moderní společnost víme, že je potřeba podporovat slabší a znevýhodněné občany, brát na ně ohledy a nesoudit je příliš rychle. Třeba tenhle dědula, který si plete les s popelnicí, je opravdu jenom zmatený nebo má stařeckou demenci a můžeme být rádi, že z toho lesa pokaždé trefí domů a neskončí jako bába pod kořenem. Nebo dědek pod lavičkou. Mimochodem, to se stalo také v Plzni. Náhoda? Nemyslím si.

Prevence? Zbytečný.

Všichni sice víme, že nejdůležitější je prevence. Jenže… Fakt si myslíte, že blbečkům, kteří jsou schopni vyhazovat odpad všude, jen ne do nádob tomu určených, má smysl něco vysvětlovat? Pokud je vaše odpověď ano, tak jste buď nenapravitelný optimista nebo možná taky trochu blbeček, ale to nevadí, já vám ráda odpovím: NE. Snažit se cokoliv objasnit takovým lidem je naprostá ztráta času a zbytečně vynaložená energie, kterou byste mohli věnovat smysluplnějším věcem (třeba čtení mých článků). Některé věci se zkrátka (a bohužel) musí dělat stále dokola, a tak je nejjednodušší přijmout je jako fakt. Podobně byste totiž mohli řešit, jestli má cenu:

• umývat nádobí, protože se zase zašpiní
• kupovat jídlo, protože ho beztak sníte
• hledat si partnera/ku, protože se stejně jednou rozejdete (nebojte, to se zrovna vás a vašeho vztahu určitě netýká, heh)

A tak dál.

Hm, tak to už můžeme rovnou zabalit. Pojďme si lehnout na zem a čekat na smrt. Nebo ne?!

A když jsme u toho konce, položme si další otázku – proč řešit odpadky, když se lidstvo řítí do záhuby, hrozí nám třetí světová válka a máslo je drahý? No, asi mimo jiné pro to, že než k tomu konci dospějeme, nechceme žít ve sračkách. Nebo pokud vy ano, tak jakoby gud for jů, ale já ne, takže se po sobě laskavě naučte uklízet. Díky moc.

Nebo jinak. Přestaňme věnovat tolik pozornosti věcem, které nedokážeme ovlivnit a pojďme se raději soustředit na to, co můžeme změnit. Pokud jste netrpělivě čekali na hlubokou myšlenku, je to tahle. Víc už jich nebude. Tak enjoy.

Wake up call

„Ale Zuzko, oni po sobě taky neuklízejí, tak proč bych měl/a já?“ Tak sakra, kolik ti je, pět? Zavři ten Instáč a jdi něco dělat. Nikdo neříká, že musíte jet hned do Ugandy zachraňovat gorily, odpíchněte se třeba od toho, že na příští procházce seberete pár odpadků a správně je roztřídíte.

Hlavně se přestaňte vymlouvat na málo času, nedostatek energie, přepracovanost, úplněk a tak dále. A děti mi sem už vůbec netahejte. Pokud jste se rozhodli rozmnožovat, vy byste měli být ti, kteří půjdou makat jako první; přece nechcete, aby se vaši potomci brodili ve vašich šitech. Oni těch svých budou mít i tak dost.

Tak čau!

P. S. Když už jsme u toho instáče, tady je ten můj

Do košíku mezi těch dalších dvacet hovadin, pro které jste sem vlastně ani nepřišli, protože jste původně vyrazili doplnit zásoby něčeho úplně jiného. Třeba toaletního papíru, na který během té nákupní horečky samozřejmě zapomenete a budete se pro něj muset vrátit, jelikož od dob covidu všichni víme, že je to ten nejdůležitější artikl v celé domácnosti.

Ups

Nákup je úspěšně za vámi, utratili jste polovinu rodinného badžetu a máte i ten toaleťák, takže mission accomplished a jde se vybalovat. Bylinku vyndáte z tašky, možná květináček ještě vložíte do nějakého slušivého obalu, aby pěkně ladil s vaším nově nastoleným bio eko clean pure lajfstajlem, položíte ji na linku nebo na okno, aby měla dost světla, pravidelně ji zaléváte, fotíte na instáč, přidáváte hashtagy, zkrátka užíváte si společně strávený čas a možná už přemýšlíte nad tím starým známým „a žili šťastně až do smrti“.

… and downs

V téhle chvíli to nejspíš ještě netušíte, ale ta smrt už je tady, pomalu klepe na dveře, zouvá si boty a z vašeho krásného svěžího koriandru se během pár dnů stává zvadlý, depresivní chudák (to se vám s hajzlpapírem nikdy nestane). A vy se možná ptáte Proč (a pokud se neptáte, tak byste teda sakra měli, zvlášť pokud to není váš první incident, protože je čas, abyste čelili následkům svých blbých rozhodnutí – žádné strachy, na tohle jsem expert ).

Tak já vám to řeknu. Protože kupujete bylinky v supermarketu. Ale nebojte, neznamená to, že se tím pádem dostáváte na spodek společnosti. Pod vámi jsou ještě experti, kterým uschne i kaktus (hahaha). Ne, vážně. Pokud už vám někdy uschnul kaktus, zvažte návštěvu odborníka.

Na koho ten průser hodíme?

Naštěstí žijeme ve společnosti, kde neznalost sice neomlouvá, ale vždycky se najde někdo (jiný), koho ze svých prohřešků můžeme obvinit. Tak na koho to svedeme tentokrát, hm?

V tomhle případě to vypadá na kolektivní fuckup – důvodů rychlé degradace „marketových“ bylinek je totiž hned několik. Začíná to u pěstitele (jak jinak) – bylinky se nechávají růst velmi rychle, navíc v nevhodných podmínkách (mají málo světla, nevyhovující substrát a s velikostí pěstebních nádobek to taky není žádná sláva), o nesprávném způsobu skladování a vystavování teplotním šokům ani nemluvě. To vše vede k vyčerpání kořenového systému, a tím i k postupnému zániku celé rostliny.

Takže ve chvíli, kdy se rostlinka dostane k vám domů, je už vlastně jednou nohou na prkně, i když klame vzhledem. Něco jako vy, když šéfovi tvrdíte, že jste v práci šťastní a spokojení a přitom při odpoledním kafíčku rozesíláte životopisy na všechny strany, heh.

Jak z toho ven?

Dát výpověď a najít si jinou práci. A s těmi bylinkami? No… supermarketovou rostlinku můžete přesadit do lepšího substrátu a doufat v zázrak nebo ji rovnou zpracovat (např. vyrobit si pesto). Což je tak trochu opruz a celý ten nákup vlastně ztrácí pointu. Zároveň – stejně jako mnoho jiných potravin – i bylinky mohou obsahovat pesticidy a jiné nebezpečné látky, kterým je lepší se vyhnout. Abychom sami neskončili jako ti zombíci, že jo.

A úplně nejlepší volbou je se na bylinky z obchodu vyprdnout a vypěstovat si svoje vlastní. Stačí vhodný substrát, květináč (nebo záhon) a pár semínek. Skvělou volbou je pažitka, bazalka, tymián nebo třeba majoránka. I ten koriandr zvládnete.

Tak čauko!

(Všem, kteří čekali, že se dozví nějaké rady a tipy ohledně seznamování se, ať už ekologicky nebo s ekology/ekoložkami, se tímto omlouvám za zklamání.)

Příběh ze života

Možná jste při rozbalování dárků zažili situaci, kdy na vás někdo z vašich blízkých apeloval, abyste netrhali ten papír, protože je to škoda, ještě vydrží a využije se i příští rok. V některých rodinách tahle hláška patřila (nebo možná stále patří) k tradicím stejně jako bramborový salát nebo zdobení stromku. Když jsem byla malá, nějaká udržitelnost mi byla ukradená protože dárky, a později jsem měla zase jiné priority a spořivost brala spíš jako záležitost pro starší generace. My mladý tohle řešit nepotřebujem (zvlášť, když nás ještě živí rodiče, heh). Přece nebudu pořád šetřit jako babi.

Teď je mi přes 30 a šetřím jako babi. A nejde jen o peníze a všeobecnou šetrnost, ale i o ekologii (překvapuje vás to? nemělo by).

Proč jste hrozný člověk

Balení dárků tak, jak ho známe, tedy do ozdobného papíru nebo taštičky, je problémové hned z několika důvodů. Ne každý je šetřílek, a tak velké množství tohoto „obalového materiálu“ končí v popelnici po jednom použití, což já od jisté doby považuji za jeden z největších wtf okamžiků z Vánoc. Možná si říkáte, kdo jsem já, abych soudila, ale v tomto případě na to mám právo, jelikož já v tomhle případě opravdu máslo na hlavě nemám, hehe.

Už jenom představa, kolik energie a zdrojů se vyplýtvá na výrobu něčeho, co se na dárku ohřeje doslova pár minut (pokud kupujete a balíte dárky už v srpnu a myslíte si, že jste skvělý člověk, jelikož vám ten balíček hnije ve skříni o několik měsíců déle, tak pardon, ani tak nejste žádný zázrak) ve mě skoro vyvolává záchvat environmentální úzkosti.

Jako jo, jestli máte potomky, určitě budou z papíru s Tlapkovou patrolou (nebo co zrovna frčí) nadšeni (asi tak 30 vteřin), ale ne každý dárek musí být zabalený takhle. Nebo jim toho nedávejte tolik. Nebo si z toho papíru pak s děckama alespoň něco vyrobte.

Dalším problémem je materiál, respektive z čeho a jak se ten váš fancy papír vyrobí. Pokud to není obal recyklovaný nebo se štemplem FSC (certifikace šetrného lesního hospodaření a odpovědného původu dřevěných výrobků), o to menší smysl dává, abyste ho použili jako jednorázovku.

A když jsme u té recyklace, nesmíme opomenout ty narvané modré kontejnery po Štědrém dnu; většina těch veselých barevných papírů tam totiž nepatří. Proč? Právě kvůli tomu potisku – často se totiž jedná o speciální barvy, povoskování, třpytky atd., což z papíru dělá dále nerecyklovatelný. Takže pokud jste si doteď mysleli, že ulevíte svědomí tím, že dárkový papír alespoň vytřídíte, tady je váš reality check – to co děláte nemá smysl a zbytečně tím v kontejneru zabíráte místo. Není zač.

Jak se stát lepším člověkem, respektive baličem

Hejtu bylo dost, tak se pojďme podívat na to balení.

1. Nebalení

To je rada! Wow. Kvůli tomu jsem to dočetl/a až sem?? Je to tak.

Možná jste čekali nějakou bombu (a možná to trochu bomba je), ale nejjednodušší a nejekologičtější řešení je nebalit dárek vůbec. Jen si to si to představte – ušetříte peníze, čas i nervy (kdo má ještě před Vánoci čas a energii vybírat z padesáti odstínů ozdobných papírů), prostě bájo.

Uznávám, že tato varianta je vhodná spíše pro dospělé, případně pro uvědomělé děti a mladistvé intelektuály, ale i tak stojí za zkoušku (stejně všechny nejvíc zajímá, co je uvnitř toho balíčku). Navíc, pokud obdarovaný předem ví, co dostane, je jenom na místě si to divadýlko s hezkým balením odpustit.

Nebo vyberte takový dárek, který obal nepotřebuje – vezměte své blízké na výlet nebo jim připravte něco dobrého k jídlu (jen ne bramborový salát a cukroví, proboha).

2. Co dům dal

Udělejte obhlídku svého obydlí a zkuste najít vhodný materiál na výrobu pěkného obalu na váš dárek. Může to být třeba popsaný papír (ale buďte opatrní, asi nechcete aby obdarovaný viděl váš výpis z účtu nebo úryvek z deníčku), starý plakát, výplň, která vám přišla v nějakém balíku, letáky, noviny… Bizár? Trochu. Ale rozhodně eko.

3. Co dal někdo jiný

Tento způsob balení dárků je můj oblíbený (hlavně proto, že je zadarmo, haha). Jakmile se ke mně dostane nějaká dárková taštička, pěkný papír, stužka, nasyslím to do skříně a vytáhnu při nejbližší příležitosti. A pak můžu machrovat. Chlubit se cizím peřím a tak dále.

Možná si říkáte, jestli někoho třeba neurazí, když dostane dárek zabalený v něčem, co vám před pár měsíci sám dal. Asi takhle – vy si pamatujete, jakou taštičku jste kdy komu dali? Já rozhodně ne. A pokud vy ano (to si vedete nějakou evidenci, tabulku v excelu nebo?) … jako sorry, ale asi byste si měli najít nějaký normální koníček.

Á propos, pokud se někdo urazí kvůli takové pitomosti, tak prostě příští rok nic nedostane. Kruté, ale takový je život a ta ekologie se sama neudělá.

4. Sbohem a šáteček

Říká vám něco furoshiki? Mně před pár měsíci taky ne. Ale strejda Google ví všechno a já díky tomu můžu dělat chytrou. Jedná se o způsob balení do šátku – techniku, která pochází z Japonska a je až překvapivě snadná. Tedy pokud nemáte obě ruce levé. nebo pokud nemáte ruce vůbec.

Použitý šátek pak obdarovaný může dál využít, ať už na nošení nebo zabalení dalšího dárku. A kde vzít šátek? V second handu, u sebe ve skříni nebo u někoho jiného ve skříni (hlavně se nejdřív dovolte majitele, než mu šáteček sbalíte, jo?).

A pokud vás furoshiki nezaujalo nebo máte fobii ze šátků, dárek zabalte do plátěného pytlíku, který také nabízí mnohé využití v domácnosti obdarovaného. A pokud si pytlík sami ušijete a třeba tím ještě i upcyklujete nějaký zbytek látky, zasloužíte si titul TOP Balič roku.

5. Lepší papír

Je docela dobře možné, že vám ani teď není žádný z mých návrhů dost dobrý (tak já už nevím, co byste ještě chtěli), protože nedáte dopustit na papír. V tomto případě se buď vraťte ke třetímu bodu a využijte metodu „co dům dal“ nebo zvolte recyklovaný/recyklovatelný papír. Sice jej neseženete v tolika barvách a všemožných designech, ale účel rozhodně splní. A pokud vás jednoduchost hodně trápí – můžete si ho tematicky dozdobit: pokreslit, popsat nějakými vzkazy nebo přáními, polepit atd. Spokojení?

6. Na všechno kašlu.

Abychom za tím vším udělali takovou negativní tečku a zachovali tak vibes z úvodu, nadhodím, že úplně nejvíc eko by bylo vykašlat se na dárky úplně. Na stromek. A na Vánoce. Ale chápu, že ve většině domácností je tato varianta tabu. Tak aspoň to balení, jo? Dík.